Tak jsem na dva týdny matkou pouze na telefon. Mám spoustu volného času, který promrhávám tím, že pečlivě a důkladně uklízím oba dětské pokoje (aby dva dny po návratu dětí zase vypadaly jako po výbuchu). V mezičase sjíždím v televizi dávno neviděné seriály, které večer za běžného provozu nestíhám.
Sanitku jsem zaregistrovala už při její premiéře v osmdesátých letech, kdy mně - holčičce zamilované do Kotvalda s Hložkem - maminka dovolovala úvodní píseň a já pak se spolužačkami mohla vyzpěvovat, jak je můj čas jen pouhopouhé prozatím. Později jsem seriál (nebo alespoň některé díly) občas viděla, zamáčkla slzu u houkajících sanitek na Barťákově kremaci, zkritizovala příšernou módu švédských košil a díky Sanitce vím, jak vypadá skřítek František naživo.
Dneska jsem však viděla neviděné. Bezpochyby jsem druhý díl viděla několikrát, jistě si taky vybavíte smolný první den doktora Jandery poté, co nastoupil k záchranářům... Dnes jsem ale opravdu zírala. Do Prahy za synem přijíždí otec Jandera. Poctivý, bodrý, čestný řezník, který si nejednu tlačenku odtrhl od huby, aby mohl jeho syn vystudovat medicínu. Otec zjistí, že syn dal výpověď ve špitále, a odejde mu udělat scénu na záchranku. Nejprve křičí, potom citově vydírá, nakonec vyhrožuje. Když se Jandera junior odmítne vrátit na kliniku, Jandera senior za sebou práskne dveřmi s tím, že se synem skončil. Pak si dojde pro kufr, svému druhorozenému synovi lámajícím se hlasem řekne, že už je jeho jediným synem a nesmí tatínka zklamat, neb ten v něj vkládá veškeré naděje, a dramaticky odchází.
Tak vám nevím. Asi nás dlouho tahali za nos a možná jsem jim spolkli sympaťáka Karlíka i s navijákem. Protože okem dnešního rodiče i dítěte vybírajícího si povolání se starý Jandera chová jako idiot. Syn vystudoval vysokou školu, dokonce medicínu, řádně chodí do zaměstnání, vydělává si na sebe, aby nemusel rodičům viset na krku. Nebere drogy, nepáchá trestnou činnost, není promiskuitní, naopak si zodpovědně vybírá svou životní partnerku. Jediné, co by mohlo být sporné, je jeho členství v KSČ, ale to zjevně starému Janderovi v žaludku neleží.
Zkouším si představit, jak by starý Jandera pochodil dnes. Jako psycholog, jako osoba, která si mohla zcela svobodně zvolit své povolání (a jejíž rodiče nijak nezasahovali do výběru konkrétního zaměstnání) a jako matka čtyř dětí, které si jednou svou profesi vyberou, pevně doufám, že dnešní starý Jandera neřekne ani popel, synovu volbu bude respektovat, podpoří ho, když bude chtít změnit zaměstnavatele (nebo bude alespoň mlčet). Že bude syna milovat, respektovat a tolerovat i v situaci, kdy mu nové zaměstnání nepřijde tak lukrativní a perspektivní. A pokud to nezvládne, tak spoléhám na dnešního mladého Janderu, který otce odkáže do patřičných mezí poukazáním na svou plnoletost, zodpovědnost a soběstačnost.
Sledování propagandistických seriálů považuji za velmi škodlivé. Major Zeman a Žena za pultem mi nesmí do domu ani ve chvíli, kdy na všech jiných kanálech dávají reklamy. Až dnes mi došlo, jak škodlivé mohou být i seriály, které se komunistické propagandy snažily vystříhat. Třeba tím, že nám servírují způsob výchovy dětí, který je, jak pevně doufám, dávno překonaný. Protože je hrozná představa, že by nám plíživě a nenápadně mohlo začít připadat normální, že správně vychované dítě drží hubu a krok a dělá jenom to, co považuje za správné jeho rodič.
P.S. Možná seriálu křivdím. Třeba se starý Jandera chytne za nos, s kufrem se vrátí, synovi se omluví, řekne mu, že si ho váží a miluje ho zcela bezpodmínečně. Jen nevím, jestli budu mít žaludek na to čekat, zda to tak dopadne.
