Úklid

To vám bylo tak.... chtěla jsem, aby si holky přebraly plyšáky. Všechny naše děti milovaly plyšáky a máme jich snad stovky, takže to vypadá, že se brzy budeme muset z domu vystěhovat, protože pro lidi tu už nebude místo. Když jsem šla včera večer před spaním dát holčičkám pusu, tu mladší jsem musela - zpocenou a obávám se že i trochu přidušenou - vyhrabat z laviny plyšových potvor.

Domluvila jsem se s dcerami, že nachystáme čtyři hromady - na té první jich může být pro každou z nich deset, ty s nimi zůstanou v pokoji, potažmo v posteli. Druhá hromada poputuje do brněnského Klokánku, aby udělala radost jiným dětem. Třetí hromada (mnou pečlivě vybraná) se zabydlí u mě v práci, aby mi pomáhala zpracovávat dětská traumata nebo něco podobně důležitého.... Čtvrtá poputuje na půdu a její obyvatelé budou moci někdy v budoucnu vystřídat šťastlivce, kteří zůstali v dětském pokoji.... Děvčata pečlivě probírala, třídila... a pak mě k výsledku zavolala.

Celá šťastná, že se těch lapačů prachu zbavíme, jsem začala ukládat hračky do krabic a pytlů. Než jsem v hromadě na charitu našla Matějovo koťátko, se kterým šel první den do školky... Kryštofova obr medvěda, kterého dostal ke druhým narozeninám a zalézal s ním do stanu, kde si patrně batolecí řečí stěžoval na vpád mladšího vetřelce do naší rodiny... Pejska, se kterým se tříletý Matěj fotil ve školce... Medvídka, kterého jsem koupila Sáře, když měla ve dvou letech ty vysoké horečky.... Pandu, kterého Ráchel dostala za tu první hospitalizaci s narkózou.... Žirafu, kterou mi Jakub koupil k prvním společným Vánocům... atakdále atakdále.... Musela jsem se jít vydýchat...

Jaký je výsledek?

Hromada na charitu je celkem malá, ale něco jsme s holkama zvládly... převážně plyšáky, které rozdávali v posledních letech v Bille, McDonaldu nebo ve školce ve "Sluníčkovém obchodu" (což je habaďůra na děti, aby byly celý půlrok hodné, protože za odměnu si pak budou moci nasbíraná sluníčka vyměnit za igelitku dreků, kterých se potřeboval někdo zbavit). Plyšáky, kteří nemají historii a nevyvolávají vzpomínky.

Hromada do práce je taky snesitelná, tam jsou převážně malí plyšáci, kteří nezaberou moc místa, zas jako úplný blázen snad nejsem...

Hromada na půdu je obrovská. Fakt jsem se snažila.... A fakt to nešlo. Nikdo mě nepřipravil na to, jak rychle ty děti porostou....

Tak ale přece budeme mít snad nějaká ta vnoučata, ne? Navíc, viděli jste Toy story? Já mockrát a pokaždé u toho brečím :) přece si to nemůžu vzít na svědomí a poslat všechny ty přátele k nějakému Mazlovi jen proto, že jde Andy na vysokou....  :)

https://www.youtube.com/watch?v=ElhbTsKsros

Milá ČT....

Milá Česká televize,
k titulku ranního zpravodajství "Sníh a mráz sužuje Česko" zhruba tolik:

1. Nás to nijak zásadně nesužuje. Přála bych ti dnes ráno vidět děti na bobech na cestě do školy. Sužované občany si představuju jinak. Děti tvoří celkem velké procento občanů ČR. Zkus se jich zeptat, co na sníh říkají.
2. Když napadne sníh, zmizí ve městech psí tyvíšco, všechno se projasní a prozáří, občas dokonce i jindy zachmuřené obličeje kolemjdoucích.
3. Pokud jde o řidiče, ano, mají to těžší. Ale dneska jsem na hlavní viděla několik magorů, kteří si to hasili, jako by se nechumelilo. Pokud skončí ve škarpě, není to vina toho sněhu.
4. Jsem řidič, bydlím v prdelíně na kopci a do města jezdím denně. Takže mám zkušenosti s provozem v zimě a určitě nejsem naivní.
5. Pokud jde o silničáře, tohle je jejich práce, víme?
6. Pokud jde o občany, kteří musí ráno odházet cestu před domem, aerobní cvičení je zdraví prospěšné a občané pracující hlavou si ji konečně můžou pročistit.
5. Ta česká vlastnost, která mi tak moc vadí, totiž ubrblanost, nasranost, potřeba najít na všem a na každém to špatné, mi hrozně leze na nervy. Myslím si, že veřejnoprávní médium by ji přiživovat nemuselo.
6. Není z každé zprávy potřeba udělat bojovku, horor či katastrofu. Lidi se na ty zprávy podívají i tak.
7. Posaď konečně tu Voldánovou na saně. Čekáme na to spoustu let.

S pozdravem koncesionářka