K pravidelným večerním rituálům u nás doma patří i domlouvání "kdo kdy koho kam čím"... Většinou je celkem jednoduché ve stylu: "Já ráno kluky modrým, ty holky zeleným, odpoledne ty K. a holky, já počkám v práci na M. a po tréninku ho dovezu domů..."
Ne tak včera... Středa je vždycky komplikovaná. Ve středu provozuji soukromou praxi a proto je veškerá odpolední aktivita na mém muži. Ráno nějak rozstrkáme děti do škol, on je odpoledne posbírá, hodí S. do skauta, otočí se v Brně s R. kvůli hudebce, vyzvedne S. ze skautu a pak už jen doma čekají, než já vyzvednu M. z tréninku a dojedeme večer domů....
Níže jsem se pokusila zaznamenat, jak se odehrávalo včerejší domlouvání....
Osoby a obsazení:
J... otec
L...matka
K... dítě 1
M... dítě 2
S... dítě 3
R... dítě 4
modrý.... auto 1
zelený.... auto 2
škodovka.... auto 3
(Poznámka.... k životu potřebujeme dvě auta.... vzhledem k tomu, jak stará auta máme, je vždy minimálně jedno v servisu, případně někde odstavené nepojízdné....)
Večer, obývák rodinného domu ve vesnici vzdálené 12 km od krajského města...
J.: "Musím zítra vzít zelený auto do Brna a nechat ho přezout, jinak s ním nemůžeme jet o víkendu k vašim.... Takže ty si vezmi modrý. Potřeboval bych být brzo v práci, můžeš odvézt děti?"
L: "Nemůžu, mám klienty až v jednu a ráno jsem tady domluvená s ředitelkou, potřebuju s ní mluvit kvůli S."
J (tváří se zaskočeně): "Ok, tak já kluky odvezu."
K: "Já mám na sedmou!"
L: "Tak ho hodíš do vedlejší vesnice na autobus a pojede sám".
J: "Ok, tak musí vstát brzo..."
J: "Odpoledne je vyzvedávám?"
L: " Jasně, je středa.... Ještě že je M. nastydlej a nepůjde na trénink..."
S: "Mamííííí, dívej, sněžíííí!"
J: "Do háje, to zelený auto nikam nedojede teda..."
L: "To nevadí, holky odvedu pěšky a do Brna pojedu autobusem, jedu až na tu jednu.... Večer si můžu u tebe u práce vyzvednout škodovku. "
J: "Ok...."
Po chvíli:
L: "Tak teď už prší!"
J: " do pr....! Tak to možná ráno nepojedeme ani modrým...."
L: "to neřeš, uvidíme ráno...."
Přichází M: "Odvezete mě teda zejtra do toho divadla?"
J+L (zděšeně): "Jakýho divadla?"
M: "Janáčkova!"
L: "Ty máš zejtra divadlo? V kolik probůh?"
M: "O půl sedmý."
J: "Ty končíš kdy?"
L: "V sedm..."
J: "No tak já ho odvezu, ale S. musí dojít sama ze skautu...."
L: "S., zvládneš dojít večer sama domů?"
S: "to nezvládnu, bude tma!"
Telefonicky vyjednávám vyzvednutí dítěte ze skautu ochotnou sousedkou, která tam pojede pro své dítě....
L: "M. kdy ti končí to divadlo?"
M: "prej tak v deset..."
L: ""No tak já v těch sedm končím, takže ty hodíš M. na půl k divadlu, pak mě vyzvedneš v práci, dovezem tě k tobě do práce, já pojedu domů za dětma a ty v práci počkáš na M."
J: "Ok..."
Zpocení až vyvítekde končíme večerní rituál kdo kdy koho kam čím a jdeme si otevřít víno..... Nemám odvahu připomenout, že R. má mít hudebku. Holt si ty Vraný koně bude muset zazpívat doma sama. Až bude zpívat v tom Janáčkově divadle, klidně ji tam taky hodíme....
P.S. Mezi vyzvednutím dětí a odjezdem do skautu stihl J. nechat přezout zelené ve zdejším pneuservisu.... Je to prostě borec.
P.S.S... ne, stále ještě nelitujeme, že jsme se z krajského města odstěhovali :)
