Úklid

To vám bylo tak.... chtěla jsem, aby si holky přebraly plyšáky. Všechny naše děti milovaly plyšáky a máme jich snad stovky, takže to vypadá, že se brzy budeme muset z domu vystěhovat, protože pro lidi tu už nebude místo. Když jsem šla včera večer před spaním dát holčičkám pusu, tu mladší jsem musela - zpocenou a obávám se že i trochu přidušenou - vyhrabat z laviny plyšových potvor.

Domluvila jsem se s dcerami, že nachystáme čtyři hromady - na té první jich může být pro každou z nich deset, ty s nimi zůstanou v pokoji, potažmo v posteli. Druhá hromada poputuje do brněnského Klokánku, aby udělala radost jiným dětem. Třetí hromada (mnou pečlivě vybraná) se zabydlí u mě v práci, aby mi pomáhala zpracovávat dětská traumata nebo něco podobně důležitého.... Čtvrtá poputuje na půdu a její obyvatelé budou moci někdy v budoucnu vystřídat šťastlivce, kteří zůstali v dětském pokoji.... Děvčata pečlivě probírala, třídila... a pak mě k výsledku zavolala.

Celá šťastná, že se těch lapačů prachu zbavíme, jsem začala ukládat hračky do krabic a pytlů. Než jsem v hromadě na charitu našla Matějovo koťátko, se kterým šel první den do školky... Kryštofova obr medvěda, kterého dostal ke druhým narozeninám a zalézal s ním do stanu, kde si patrně batolecí řečí stěžoval na vpád mladšího vetřelce do naší rodiny... Pejska, se kterým se tříletý Matěj fotil ve školce... Medvídka, kterého jsem koupila Sáře, když měla ve dvou letech ty vysoké horečky.... Pandu, kterého Ráchel dostala za tu první hospitalizaci s narkózou.... Žirafu, kterou mi Jakub koupil k prvním společným Vánocům... atakdále atakdále.... Musela jsem se jít vydýchat...

Jaký je výsledek?

Hromada na charitu je celkem malá, ale něco jsme s holkama zvládly... převážně plyšáky, které rozdávali v posledních letech v Bille, McDonaldu nebo ve školce ve "Sluníčkovém obchodu" (což je habaďůra na děti, aby byly celý půlrok hodné, protože za odměnu si pak budou moci nasbíraná sluníčka vyměnit za igelitku dreků, kterých se potřeboval někdo zbavit). Plyšáky, kteří nemají historii a nevyvolávají vzpomínky.

Hromada do práce je taky snesitelná, tam jsou převážně malí plyšáci, kteří nezaberou moc místa, zas jako úplný blázen snad nejsem...

Hromada na půdu je obrovská. Fakt jsem se snažila.... A fakt to nešlo. Nikdo mě nepřipravil na to, jak rychle ty děti porostou....

Tak ale přece budeme mít snad nějaká ta vnoučata, ne? Navíc, viděli jste Toy story? Já mockrát a pokaždé u toho brečím :) přece si to nemůžu vzít na svědomí a poslat všechny ty přátele k nějakému Mazlovi jen proto, že jde Andy na vysokou....  :)

https://www.youtube.com/watch?v=ElhbTsKsros