sobota 12. listopadu 2011

Řád utřených nudlí

Jsem matkou už 11 let (a 15 dní přesně). Za tu dobu jsem asi tak
devěttisíckrát kojila
sedmnácttisíckrát přebalovala
sedmtisíckrát uvařila ráno kakao
namazala dvanáctsetosmdesát svačin do školy
ostříhala dvacetsedmtisíc nehtů
utřela nespočet zadků, nudlí, slz.

A tak bych mohla pokračovat, vypočítávat tisíce ponožek a spoďárů, které jsem vyprala, tisíce jídel, která jsem uvařila, tisíce stran knížek, které jsem někomu přečetla, tisíce kostek, které jsem postavila a milióny těch, které jsem uklidila.
Mateřství přinese člověku smysl života, spoustu lásky, pocit naplnění vlastní existence a jak se všechny ty povznášející pocity jmenují. Taky přinese spoustu rutiny, úmorných činností a nekonečné práce, kterou nikdo neocení.

Prezidenstká vyznamenání, státní řády a čestné doktoráty se za tohle neudělují. Pokud je někdy dostane žena, je to tím, že se jí podařilo proniknout do mužského světa a vyniknout tam. Mateřstvím díru do světa neuděláte.

Když jsem šla svému školiteli oznámit, že jednou provždy dávám přednost velké rodině a nehodlám pokračovat v postgraduálním studiu, řekl něco ve smyslu: "Zrovna vy, Lucie? Ale to je velká škoda!" Ač byl mým guru a spoustu jeho mouder bych tesala do kamene, tady byl vedle jak ta jedle. Škoda by byla, kdybych tam zůstala. Kdybych děti neměla nebo měla asi tak o tři míň a trávila s ním co nejméně času.

Nikdy jsem nelitovala toho, jak jsem se rozhodla. I když mě někdy ty nudle, kakaa, nehty, kostky atd. zmáhají, denně za tu kupu dětí děkuju tam nahoru (a fakt nemyslím Hrad ;-))
Jsem hrdá matka, která nikdy nedodělá doktorát, nedostane vyznamenání a prezident nebude mít tušení o její existenci, natož aby jí něco propůjčil. Nevadí mi to. Jsem šťastná doktorka čtení pohádek, držitelka řádu utřené nudle a svačinářka roku.

Taky jsem totiž dostala desetitisíce pus a tisíce objetí. A spoustu jich ještě dostanu. Co je proti tomu jedno potřesení ruky byť hlavy státu :-)

Jednou se rozhlídnu kolem sebe a neuvidím jen zaprášené zarámované papíry na zdi. Uvidím kupu vnoučat, kterým bude někdo láskyplně utírat nudle a číst před spaním.
A tak to má být. A to mi za to stojí.

Žádné komentáře:

Okomentovat