Mazel

Nemám ráda domácí mazlíčky. Buď se jich bojím nebo štítím. Moji přátelé to vědí a tolerují podobně, jako kdybych byla zdravotně postižená. Svá zvířata odstraňují z mého dosahu, pokud se o nich baví, tak zásadně pokud u toho nejsem, vejdu-li v takové chvíli do místnosti, ztlumí hlas či změní téma. A já vím, že už nemusím zájem o mazlíčky předstírat, abych se jejich majitelům vlichotila. Takže přítulné pejsky nenápadně odsunuju nohou a u koček se přesunuju na druhý konec místnosti a hlídám si záda a choulostivé kusy oděvu.

Doma s námi bydlí už pátým rokem morče. Ano, jsem natolik milující matka, že jsem schopna sdílet domácnost s někým, na koho sahám jen s vrcholným sebezapřením. Morče je pro zvířatafobika ideální. Setrvává v kleci a dožaduje se pouze jídla. Nehrozí, že vám vleze do postele, skočí nečekaně za krk či se vyřítí vstříc, sotva otevřete dveře do předsíně.

Dalšího mazlíčka, který se u nás vyskytuje ve více či méně pravidelných intervalech na více či méně dlouhou dobu, jsme si nepořizovali. Nikdy jsme se pro něj vědomě nerozhodli a ač jsme tak nějak tušili, že k dětem prostě patří, radost z něj nemáme. To totiž není žádný mazlíček. Je to Mazel. Nekoupíte ho ve Zverimexu a chovná stanice, která by chtěla Mazla vrhat do světa, by přišla na buben. Mazla nikdo nemá rád a nikomu nepřipadá roztomilý.

Mazel má čtyři končetiny, které používá zejména k tomu, aby s nimi bouchal a kopal. Mazel má taky hlavu, která postupně získává červenou, někdy až fialovou barvu. Někteří Mazlové bouchají i hlavou.

Mazel se objevuje přibližně v době, kdy dítě umí chodit, trochu mluvit a zejména něco chtít. A ještě víc něco nechtít. Mazel nesetrvává stále, objeví se tu na pět minut, tu na půl hodiny. Nikdo neví, kdy se Mazel objeví, ačkoli místa jeho výskytu se dají predikovat vcelku spolehlivě. Tak třeba obchodní dům. V oddělení domácích potřeb, drogerie a dokonce - což je s podivem - v sekci pro domácí mazlíčky Mazla nikdy nepotkáte. Zkuste s vozíkem zajet k regálu s hračkami nebo sladkostmi a Mazel se objeví naprosto spolehlivě. U jídla ostatně asistuje Mazel hodně často. Tak například dnes:

Naše hodné, usměvavé batole si vybírá svačinu, vybere si jahodový jogurt. Otevřu jahodový jogurt a chci s ním nakrmit usměvavé batole. Ovšem usměvavé batole nikde. Místo něj Mazel. Mazel nechce jahodový jogurt. Mazel nechce nic, respektive Mazel NEEEEEchce nic.

Nikdo moc neví, jak se s Mazlem zachází. Občas nějaký chytrák napíše odbornou publikaci, která je však v praxi nepoužitelná (zejména proto, že většinu publikací patrně napsali lidé, kteří Mazla nikdy doma neměli). Mazla můžete například podplácet (což se nedoporučuje, Mazel takovým zacházením ztloustne a pak už se od vás v podstatě nehne), zahánět (čímž ho ještě rozzuříte), Mazla můžete zkusit polapit (dnes jsem vyzkoušela a na krku mám dva ošklivé šrámy), případně můžete s Mazlem diskutovat (klidně to zkuste, máte-li energii na předem prohranou bitvu). Z mé zkušenosti je nejlepší si Mazla moc nevšímat, jen ho občas nenápadně zkontrolovat, jestli nemizí.

Nepříjemné je, když se Mazel objeví někde venku, mezi lidmi. Najde se spousta takových, kteří nad vámi budou kroutit hlavou, polohlasem pronášet, že oni by si Mazla nikdy nepořídili, případně ve zcestné snaze vám pomoci začnou Mazla napomínat, utěšovat či mu vyhrožovat, že si ho odnesou domů. V takových situacích je nejlepší chytré přihlížející odkázat do patřičných mezí, Mazla popadnout (osvědčil se mi styl "aktovka v podpaží") a odnést.

Život s Mazlem není snadný, víc jak sedm Mazlů za den je důvodem, pro nějž je zcela ospravedlňující nalít si večer panáka nebo zalézt do vany s knížkou i v situaci, kdy je doma bordel jako v tanku, manžel by chtěl teplou večeři nebo vám na dveře klepe návštěva.

Důležité je pozitivní myšlení. Takže pokud se u vás čirou náhodou nějaký ten Mazel taky vyskytuje, tak vězte, že za čas už na něj budete jen vzpomínat (nebo na něj zapomenete úplně). Takže pak klidně můžete dělat chytré přihlížející, až na někoho s Mazlem natrefíte. Navíc je Mazel důkazem, že máte zdravé, psychicky správně se vyvíjející dítě (později se Mazlem můžete chlubit třeba v ordinaci dětského psychologa, uvidíte, že při zmínce o Mazlovi spokojeně pokýve hlavou a odšrtne položku v anamnestickém archu).

Na Mazla se můžet vybavit nějakou pomůckou. Třeba složit říkanku ve stylu "nezhroutím se s Mazlem, ať se mlátí vo zem", "Mazel ať si řádí, furt se máme rádi" nebo "Mazel ten mě nebere, ať si klidně.....".
Já si prozaicky říkám, že přežila jsem Mazla třikrát, přežiju ho počtvrté.
A teď mě omluvte, jdu si napustit vanu a dát panáka.