Tak vám nějak nerozumím všem těm výzvám, které vídám na sociálních sítích. Třeba nechápu, proč si někdo měsíc nemyje vlasy a každý den vás počastuje fotkou své mastné kštice. Nechápu, proč je nutné cvičit právě třicet dní na ploché břicho a hltit tím internet. Je mi vcelku jedno, kolik kdo uběhl za den kilometrů, co si uvařil k večeři, kterou část bytu uklidil. Nepotřebuju to vědět a nepotřebuju to vidět na fotkách. Tenhle virtuální hecuňk mě fakt nebere. Nicméně včera jsem se rozhodla, že si "založím" zcela soukromou výzvu. Nebudu ji nikde publikovat, nikoho nebudu vyzývat, aby se ke mně přidal, a už vůbec se u toho nebudu fotit.
To bylo tak.... neměla jsem zrovna zdařilých čtrnáct dní. Spousta starostí, stresu, vykradené auto, obíhání úřadů kvůli dokladům, pracovní vypětí.... Včerejší ráno bylo pověstnou poslední kapkou. Nejdřív jsem seřvala dítě, které si zapomnělo udělat úkoly, byť mu to bylo omíláno celý víkend, a pak jsem si omylem rozflákala parfém. Doma už naštěstí nikdo nebyl, takže jsem sbírala střepy, vytírala louži, která mě měla zhruba na rok učinit neodolatelnou, slzy mi tekly proudem a nadávala jsem si do "zlých a blbých holek". Jak říká moje kolegyně z výcviku, "tolik prachů za výcvik a individuál a pořád je to prd platný". Pořád tam ta vaše obluda někde číhá, využije vaší slabé chvilky a okamžitě na vás nalije kýbl všech mindráků a pochybností o sobě. Protože je mnohem snadnější uvěřit ve zlou a blbou holku než v to, že máte nárok dělat chyby.
A tak si zakládám výzvu, nikoho nevyzývám a nikam se nefotím. Chci si každý den jednu věc odpustit a za jednu se pochválit. Potřebuju to jako prase drbání.
Dneska si třeba odpustím to, že jsem rozbila ten parfém (koneckonců aspoň má Ježíšek další položku na seznamu, který se mu mou "šikovností" pěkně zaplnil minulý pátek, kabelka, peněženka, mobil...). A pochválím se za to, že jsem nerozbila ten větší a dražší :)
Žádné komentáře:
Okomentovat