Určitě jste už letos viděli nějaké jímavé video, jehož
poselstvím je, abychom pro vánoční přípravy nezapomněli na to důležité. Totiž
na ty děti, pro které všechno chystáme. Také jsem jedno takové video viděla,
zaslzela jsem a pak si řekla, že to se mně nestane, protože já mám přece
priority srovnané.
Vánoce se letos na můj vkus blíží moc rychle. Je toho
spousta, co nestíhám. V noci pomalu přestávám klidně usínat, hlavou mi
víří všechny ty fiktivní seznamy, co je třeba upéct, dokoupit, zabalit,
uklidit. Do toho vánoční besídky, koncerty v hudebce, práce, kde se to s koncem
roku nějak hromadí.
Včera jsem zmateně pobíhala s rukama od těsta
neuklizenou kuchyní a právě, když mi hlavou běželo, jak to letos určitě nemůžu
stihnout, začalo sněžit. Po pár hodinách jsme byli zachumelení jak broučci a
byla to nádhera. A pak syna napadlo, jestli by na zahradu nemohl jít vyzkoušet
snowboard… Rázem chtěli ven všichni. V první chvíli jsem to málem zatrhla.
Protože to znamenalo umýt ruce od těsta a jít se zdržovat hledáním zimních
kombinéz, lyžařských rukavic, zazimovaných bobů. Přišlo mi, že na to nemám čas,
chtěla jsem svou nechuť svést na to, že už je stejně tma. Naštěstí jsem se
vzpamatovala včas. A tak jsme všechno pohledali, děti se oblékly a vyrazily na
zahradu užít si sněhu.
V jednu chvíli, kdy se po mně nejmladší dcera právě
chystala hodit sněhovou kouli, mi to došlo. Být to v reklamě, řeknu si, že
je to skoro až přehnaný vánoční kýč… ty rozzářené dětské oči, zrůžovělé tváře,
smích, sníh… chybělo snad jen cinkání rolniček…
Téměř tomu člověk nevěří. Vánoční kouzlo. Opravdické, nenahrané v barrandovském
ateliéru.
A přitom stačilo tak málo, abych ho mohla zažít. Ale stačilo
ještě méně, abych ho prošvihla. Zrovna já, která si nadutě myslí, že má
srovnané priority.
Tak krásné poslední dny do Vánoc a ať nám vánoční kouzlo
neuteče mezi prsty!
Žádné komentáře:
Okomentovat