Máj, Bystrouška a Superstar

Jsem dojímací typ. Mám k tomu velmi silné genetické vlohy. V dětství nám tatínek dělával před spaním večerní chvilky poezie a jak vkráčel do pokoje s Májem, už jsme se se sestrou těšily a čekaly, kdy to přijde. Tatínek nikdy nezklamal. Hned jak začaly na blankytném nebi bělavé páry hynout, tatínkovi se zlomil hlas a my zalézaly pod peřinu, aby nebyl slyšet náš smích.
Sama jsem se dojímala ráda už jako dítě a vynalézala si dojímací hry. Třeba hru na motivy mé oblíbené knihy Říkali mi Leni. Hra spočívala v tom, že jsem se schválně nepřikrývala večer peřinou a dojímala se nad sebou, jaké jsem nebohé převychovávané dítě, kterému jeho zlá árijská macecha nedá ani deku.
Když jsme šli v páté třídě se školou do kina, nevšímala jsem si spolužáků, kteří flusali po učitelkách papírky z verzatilky a domlouvali si na odpoledne rande u výměníku. Srdceryvně jsem plakala nad Bílým Bimem, Černým uchem.

S léty se to nelepší, naopak. Předčítám svým dětem a dojímám se často. Podobně jako kdysi můj otec to maskuji záchvaty kašle či nutností se vysmrkat (samozřejmě kvůli náhle vypuklé třeskuté rýmě).
Utěšuje mě, že v tom nejsem sama a podobně to má řada mých vrstevníků. Nedávno mi vyprávěla kamarádka, kterak autem vjela do Bílovic nad Svitavou a dojala se u cedule: "Vítejte v kraji Lišky Bystroušky" natolik, že měla slzy v očích (to ji patrně zachránilo, protože kdyby dočetla až do konce, zjistila by, že ji taky vítají v kraji Knihy lesů, vod a strání a vánočních stromů republiky, a to už by opravdu mohla skončit v příkopu.

Ve snaze zabavit nemocné syny jsem se dnes rozhodla zpříjemnit jim Květnou neděli a pustila jsem jim Jesus Christ Superstar. Koneckonců jsou ve věku, kdy by jim charizmatický rocker mohl trochu vylepšit Ježíšovu trochu unylou kostelní image. Asi vám nemusím vyprávět, jak to dopadlo. Snažila jsem se od začátku doplňovat, korigovat, vysvětlovat nadsázku, ale šlo to čím dál hůř. Ve chvíli, kdy se mě mladší syn ptal, jestli je Jidáš gay, když Krista líbá, jsem nebyla schopna podat uspokojivé vysvětlení (chápejte, zrovna mě přepadl záchvat kašle). Postupně jsem se dojímala víc a víc a méně a méně dojetí skrývala. Při ranách bičem už se mi po tvářích koulely slzy jako hrachy a já si řekla, že nebudu nic zastírat. Tohle totiž je silný příběh. Tenhle příběh vzbuzuje emoce, po sta- i tisíciletí. Jen by byla škoda, pokud by skončilo jen u laciného dojímání.
Pane, prosím dej, ať mě tenhle příběh nejen dojímá, ale ať každý den znovu a znovu mění můj život.
Všem krásný Svatý týden.