Já vám nevím. Je to tam napsaný dva tisíce let a pořád mám tendenci o tom pochybovat.
Chystáme zimní přebytky pro uprchlíky. Probírám se bundami, botami, rukavicemi. Tu mi do ruky padnou úžasné loňské zimní boty naší nejmenší. Ano, už jí nejsou. Ano, jsou to ty boty, o kterých před měsícem při nákupu nových zahlásila na celou prodejnu, že tyhle už můžeme dát uprchlíkům. Jenže stejně chvilku váhám. Mohla bych je prodat. S. potřebuje zimní bundu, K. potřebuje zimní bundu a boty. Na účtě nic, co by stálo za řeč, a Vánoce na krku. Nezachrání-li mě Ježíšek, tak nevím. Slabá chvilka naštěstí rychle pomíjí při představě těch nožek, které se mohou ohřát, a rychle hážu boty na hromadu. Asi za padesát vteřin, víc to být určitě nemohlo, narážím v té zabordelené komoře na tašku, o jejíž existenci jsem neměla tušení (ano, nějak se tam dostat musela, patrně ji přivezla švagrová při poslední návštěvě, kdy já jsem nebyla doma, fakt nevím) a tahám z ní dvě krásné zimní bundy pro S. Ve dvou jejích nejoblíbenějších barvách.
Prostě to funguje.
"Dávejte, a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená,
natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína. Neboť jakou měrou měříte,
takovou Bůh naměří vám" - Lk 6,38
Žádné komentáře:
Okomentovat