Tu první jsem dostala ve dvaceti a ač to bylo na zámku, žádnou romantiku za tím nehledejte. Bylo to určitě po nějakém bujarém mejdanu a i kdybych náhodou chtěla zapomenout na své slušné katolické vychování, ubytovnu se mnou a mou tehdejší láskou sdílela celá parta průvodců. Nicméně jsem tu snídani dostala (asi jsem šla první do zámku, což znamenalo, že zatímco ostatní mohli svou kocovinu ještě chvíli vyspávat, na mě už v nádvoří čekala natěšená skupina švitořících důchodců z lázní Velichovky). Romantický okamžik překvapení, kdy se nad vámi někdo skloní s tácem a zašeptá "miláčku...", trochu narušilo neustálé pokřikování z kuchyňky: "Lucieeeee, chceš housku nebo rohlík?"..... "A chceš paštiku nebo salám?"..... "A chceš pod tu paštiku máslo?"... Ano, tenkrát jsem tušila, že z této mé lásky asi vyroste skvělý herec (a myslím si to pořád a po každé další neproměněné nominaci na Lva píšu SMS o tom, že nemusí pršet, stačí když kape, že jednou tu skleněnou příšeru třímat bude, a že pro mě je stejně nejlepší, což prosím neříkejte před Hughem Grantem, nerada bych si ho rozhněvala), ale hlavně jsem byla skálopevně přesvědčená o tom, že z něj rozhodně nikdy nebude nic, co by připomínalo spolehlivého a praktického muže, se kterým bych ráda založila početnou rodinu ;-)
Takže ty další snídaně do postele už mi nosil ten Pravý. Mám je (spolu s tisíci dalšími vzpomínkami) schované ve své imaginární vitrínce a chodím je oprašovat pro případ, že bych si jednou potřebovala rozpomenout, proč vlastně žiju zrovna s tímhle chlapem.
A najednou je tu třetí chlap, který mi ty snídaně nosí. Dojímá mě, když se v šest vzbudím a vidím, že se v kuchyni svítí, protože tuším, co přijde. A o půl sedmé dělám překvapenou a i když po noci, kterou mi mimino s rostoucími stoličkami dost osladilo, mám chuť si akorát tak přetáhnout peřinu přes hlavu, říct dětem, ať si oblečou cokoliv, co najdou, svačinu si vyškemrají od spolužáků, a o půl osmé POTICHU zabouchnou, s úsměvem natlačím do žaludku, který takhle brzy po ránu ani nemám, dva krajíce slunečnicového chleba a vejce natvrdo (křížaly si můžu schovat na později ;-)). Protože láska má mnoho podob, ať už ji rozdáváte nebo přijímáte. A protože jsem k tomu dostala návod ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat