Co můžeš udělat hned....

Tak jsem ho včera měla. Téma na blog, které bych tak trefně zpracovala, že by se ještě dlouhá léta sdílelo na Facebooku, aby pak plynule přešlo do lidové slovesnosti.
Napadlo mě hluboko po půlnoci a já si některé věty přeříkávala nahlas při čištění zubů. Měla jsem i název, byl trefný, výstižný a metaforický. Prostě literární počin, na který se srdce smálo, a za který by mě jistě někdo nominoval na Bloggerku roku, ne-li přímo na Pulitzerovu cenu.
Dnes jsem si vzpomněla až odpoledne, že jsem vlastně chtěla něco napsat. A za nic na světě už nevím, co to bylo, nevím už ani jediné slovo z názvu. Ostatní mentální funkce mám zachovány, takže mozková mrtvice mě nepostihla. Prostě jsem jen něco zapomněla. A tím jsem propásla jednu šanci.
A tak jsem si řekla, že mi tam seshora chtěli poslat dušičkové poselství. Že co máš udělat dnes, můžeš sice odložit, ale zítra už třeba nebudeš mít možnost cokoli dodělat. Že žít, myslet, říkat, psát nebo milovat se dá jen v tuhle jedinou chvíli, protože ty minulé jsou dávno v prachu a ty budoucí nikdy přijít nemusí.
Tak vám přeju krásný, naplněný a do mrtě prožitý přítomný okamžik, ať už děláte cokoli.